Do Bukurešti jsme přijeli s hodinovým zpožděním. Ani nám to moc nevadilo, na přestup jsme si nechali 3 hodiny. Ve zbylých dvou hodinách jsme si prohlídli kus Bukurešti (nebylo to snadné, místní nějak nerozuměli, když jsme po nich chtěli směr na centrum. Později se ukázalo, že problém nebyl v tom, že by nerozuměli slovu "centrum". Problém byl v tom, že Bukurešť centrum nemá).
Po příchodu zpátky na nádraží jsme se dozvěděli milou skutečnost, že náš následující spoj má zpoždění dvě hodiny na příjezdu, takže jsme měli dostatek času i na důkladnou prohlídku nádraží.
Napínavou vložku opět obstarala vlaková doprava - na tabuli s řazením vlaku jsme se dozvěděli, že standardní (nelehátkový) vagón je v tom vlaku jen jeden, a tak jsme celou dobu trnuli, jestli se do něj vejdeme.