Následující úmorný text je souhrnem mých poznatků o Krétě a jejích obyvatelích (slovo "Kréťan" se mi nelíbí a označení "Kretén" by zase mohlo vzbuzovat nežádoucí konotace, budu jim tedy většinou říkat Řekové nebo to všelijak opisovat). Text je formulován jako dobře míněné rady těm, kdo se tam vydají po nás a stejně jako my na vlastní pěst (patu, ucho, případně jiný orgán). Pokud se tam nechystáte a moje dojmy vás nijak nedojímají, můžete ho přeskočit a vrhnout se rovnou na fotky. Riziko, že pak některé narážky nepochopíte, si ponesete sami.
My se tam vypravili 9. května a zůstali tam do začátku června. Dobu jsme řekl bych vybrali dobře, v různých nadmořských výškách a v průběhu tří týdnů jsme zažili všechny fáze jara od sněhu až po začátek léta. Myslím si, že úplně ideální doba je druhá půlka května. Souvisí to s klimatem a turistickým ruchem:
Přijedete-li dřív, moře bude ještě studené a na horách bude sníh. My měli v druhé půlce května v horách problémy se sněhem, o pár týdnů dřív bychom nejspíš vůbec neprošli. Protože je před sezónou, turistické atrakce nemusí být ještě otevřené (my se například nedostali na ostrov Gramvousa) a například soutěska Samaria se otevírá obvykle až v průběhu května v závislosti na stavu vody v řece. Také hromadná autobusová doprava, rozhodnete-li se ji využít, může být z kraje sezóny problematická, někam jezdí autobusů málo (např. na Lasithi jezdil koncem května autobus z Iraklia jednou týdně), někam mimo sezónu nejezdí autobusy vůbec.
V červnu pak začíná turistická sezóna (hlavní sezóna začíná sice až v červenci, ale už v červnu třeba z Prahy létá tuším osm spojů týdně, v květnu jeden) a krátce na to začínají i vedra. Na podzim pak sice poleví turistický nápor a postupně i horko, ale Kréta zůstává až do zimy vyprahlá.
Kréta je se svojí zeměpisnou šířkou 35° nejjižnější částí Evropy (dle geografa naší skupiny je za nejjižnější bod Evropy považován ostrov Gavdos, který je od Kréty na dohled). Možná je jižněji ještě nějaké souostroví nebo ostrov v Atlantiku, které k Evropě náhodou patří, nevím. Ale při pohledu na mapu zjistíte, že Kréta je ještě o stupeň jižněji než Gibraltar.
Čekali byste proto možná stejně jako já úmorné vedro. To ale není celý obrázek, Kréta je kromě toho také ostrov. Výsledkem je klima, kde přes noc bývá u moře kolem 18°C a přes den ve stínu třeba 23°C, ovšem na slunci se upečete.
Roční období jsou subtropická: období květů, období sucha a v zimě období dešťů. Proto taky není jedno, jestli se tam vypravíte na jaře nebo na podzim - nejenže tam toho v září asi moc nepokvete, ale vláhy tam bude jen tolik, kolik jí nestihlo odtéct, vsáknout se ani se vypařit. Jen pro představu, v květnu jsou na Krétě průměrně tři deštivé dny, v červnu jeden a v červenci a srpnu nula.
Geologicky je Kréta z větší částí směsicí různých druhů, barev a tvarů vápence. Ten doplňují místy další usazené horniny. Dokážete si asi domyslet, že to situaci s vodou v letních měsících zrovna dvakrát nepomůže.
Kréta sice nepůsobí dojmem nouze o prostor, jaký známe ze západní Evropy, ale místní obyvatelé si i tak plýtvání místem nemůžou dovolit - kde nejsou pole, jsou proto olivy a kde nejde pěstovat olivy, tam se pasou ovce a kozy. Jediné místo, kde se nic nepěstuje ani nepase, je jejich jediný národní park Samaria.
Nedokážu posoudit, nakolik pastva ovlivňuje podobu zdejších hor a nakolik je to vlivem podnebí, na mě zvyklého na českou zeleň a lesy každopádně krajina leckde působila dost zdevastovaně.
Jinak co do členitosti je to krajina ve většině plochy hodně kopcovitá, na Krétě je něco k osmdesátce kaňonů, nadmořská výška nejvyšší hory Psiloritis je 2456 metrů.
Na Krétu se lze principiálně dostat třemi způsoby: letadlem, autobusem a lodí nebo autem a lodí. Cesta letadlem trvá přibližně tři hodiny, autobusem a lodí asi dva dny (11 hodin trvá jen závěrečná plavba z aténského přístavu Piraeus). Obě varianty byly cenově zhruba srovnatelné (bylo to ovšem mimo sezónu).
Variantu auto a loď uvádím spíše pro úplnost - sice je lákavá představa mít tam vlastní auto a nemuset řešit dopravu po Krétě, ale trajekt je poměrně drahý a pozorování na internetu i na místě ukazuje, že tato varianta je využívána jen minimálně.
My jsme, jak už jsem nenápadně naznačil, letěli letadlem. Bylo to s Travel Service aneb Smartwings, z Prahy do Iraklia. Tuto variantu jsme zvolili proto, že jsem autobusem jet odmítl.
Opět máte v zásadě dvě možnosti - pronajmout si auto nebo se spolehnout na místní veřejnou dopravu. Se stopováním to podle zvěstí na webu moc slavné není.
Výhody a nevýhody obou možností asi netřeba rozvádět. My zvolili autobus, tou zásadní výhodou pro nás bylo, že jsme výlety nemuseli vymýšlet do kruhu, abychom se vrátili pro auto. Pokud vás ale neužije na delší pěší výlety a / nebo máte na cestování po Krétě málo času, spíše asi užijete auto - cestování autobusy je poměrně časově náročné a ne vždy se vám podaří tam, kam jste si výlet naplánovali, dostat.
A protože málo času má dnes kdekdo, půjčovny aut na Krétě rostou jako houby po dešti. Sehnat auto k půjčení by proto neměl být na Krétě problém. Víc vám ale neposloužím, možnosti půjčení auta jsme nezkoumali.
Stejně tak řízení na Krétě můžu posoudit jen z pozice cestujícího. Dle mého pozorování je silniční provoz klasicky jižanský, tj. předpisy se tu berou spíš jako taková doporučení - třeba stopku jsem neviděl dodržovat nikoho, s odřenými plechy si nikdo starosti nedělá a došlo i na obligátní míjení s protijedoucím autem zleva. Na druhou stranu jsem například nikoho neviděl ignorovat semafor. Celkově pak na mě provoz působil víceméně pohodově, nikdo se nikam zběsile nehnal, provoz plynul tak nějak přirozeně, klakson slouží převážně k pozdravům, jen velmi výjimečně k vyjádření názoru na jiné řidiče.
Výše uvedené ovšem neplatí pro Iraklio. Iraklio je džungle.
Na webu se dočtete o zdejší autobusové dopravě hotové horory. Autobusy prý nemají jízdní řády a když už je mají, stejně si jezdí kdy chtějí, kudy chtějí a obecně se na ně vůbec nedá spolehnout. Není to pravda. To jen malý český člověk, zvyklý na naše poměry, nepochopil tamní organizaci dopravy a neobtěžoval se proniknout do jejích pravidel a temných zákoutí. Chtěl bych proto tyto dezinformace uvést na pravou míru:
Tak předně, autobusy jízdní řády mají a poměrně svědomitě je dodržují. Nikde jinde na Krétě jsem neviděl takový spěch, jako když měl autobus dle řádu odjíždět. Je však nutné počítat se dvěma fakty.
Za prvé, v jízdním řádu jsou časy jen u odjezdu z výchozí stanice a případně z některých největších měst na trase, z ostatních zastávek autobus jede tak, jak to stihne. Pro nás to zní šíleně, ale ušetří to nějaký čas jízdy a místní už zpravidla vědí, jak dlouho cesta autobusu zhruba potrvá a kdy tedy jít na zastávku.
A za druhé, tak jako v Čechách mají i na Krétě jízdní řády omezenou dobu platnosti. Narozdíl od Čech však někdy i na jeden týden (to se nám stalo hned s prvním jízdním řádem, který jsme si tam vzali, platil právě jen jeden týden).
Našince dále mate, že mu autobus, ač našinec poctivě čeká na zastávce, prostě nezastaví. S tím se smiřte, autobusy staví prostě jen, když na ně mávnete. Můžete zkusit se významně dívat nebo jinak dávat okatě najevo svůj zájem o autobus, ale za výsledek vám neručím. Prostě se mává. Pokud přitom stojíte na zastávce, máte o něco větší šanci, že vám autobus zastaví, jednoduše proto, že vás řidič v těch místech očekává. Zastávka ale není podmínkou (někdy se na webu dokonce dočtete, že na Krétě prý zastávky vůbec nejsou - to je lež jako věž). My jsme poctivě mávali a neujel nám ani jeden.
Pokud tedy budete mít na paměti uvedená fakta, je doprava autobusy po Krétě poměrně spolehlivá. Přídavkem dám ještě jednu radu - nejlepší je vždycky zeptat se toho, kdo prodává lístky. Zaměstnanci KTEL mají dobrý přehled o tom co kam kdy jezdí, a co řekli, to tak opravdu bylo.
Vše uvedené platí ovšem jen pro meziměstskou dopravu. Iraklio je džungle.
Ještě dodám upozornění, že meziměstská doprava na Krétě je obecně v útlumu. Je totiž pro místní poměrně drahá, slouží proto prý z velké části turistům. Jak už ale víme, turisti si stále častěji pronajímají auta. Za pár let tak může být už všechno jinak.
K cestování autobusem, a tedy s věcmi na zádech v batohu a delšími pěšími výlety, se váží ještě dva vedlejší efekty. Za prvé, při cestování pěšky s batohem se dostanete mimo hlavní turistické tahy a poznáte Krétu zase z jiné stránky. Tu Krétu, kde se často nedomluvíte anglicky, ale kde vás každý pozdraví, protože turisty tu ještě nejsou přesyceni.
Druhý efekt jsem si nazval "vzbuzujeme soucit". Všiml jsem si toho už v předchozích letech v horách různých částí Evropy - zvyk nosit si všechno potřebné s sebou v těžkém batohu se zvolna vytrácí, standardem se stává malý batůžek jen s oblečením a malým spacákem, spí se na chatách a jiných ubytovnách a nenosí se ani příliš jídla. Turisté s těžkými batohy jsou tak čím dál větší raritou. Zejména slečny nesoucí velký batoh tak sice mohou být považovány za blázny, na druhou stranu však vzbuzují soucit, často i určitý respekt či přímo obdiv, a to jak u ostatních turistů, tak u místních obyvatel. U těch mi dokonce někdy přišlo, že je jim naše pojetí turistiky vysloveně sympatické (přecijen působí o něco méně konzumně, krom toho spousta jich pracuje v zemědělství a pase ovce a ač teď už na většinu pastvin vedou cesty a pasáčci tam jezdí auty, ti starší se dřív určitě dost nachodili).
Asi vás nepřekvapí, že na Krétě se mluví řecky a píše řeckou abecedou - alfabetou. Protože je to turistická oblast, většina lidí, kteří mají co do činění s turisty, umí použitelně anglicky, někteří umí i německy, rusky či jiným obskurním jazykem.
Mluvené řečtině jsem nerozuměl vůbec, krom pár naučených jednotlivých slovíček. Naopak psaná řečtina je místy vcelku srozumitelná (bodejť by ne, není to sice jazyk tak expanzivní, jako latina, ale dost slov v různých mně známých jazycích nezapře svůj původ v řečtině). Jedinou překážkou v psané podobě je abeceda.
Nejen proto silně doporučuji se alfabetu předem naučit. Na webu toho najdete spoustu, já jsem při učení využil své chabé znalosti azbuky a zavzpomínal na hodiny matematiky, dohromady vám to dá slušný základ pro naučení velkých i malých písmen alfabety. Velká písmena se naučte určitě, malá nejsou nezbytná, ale hodí se taky. Nemůže to být složité, když jsem to zvládl i já, a odměnou vám bude například to, že rozluštíte, kam jede přijíždějící autobus.
A když už budete u toho, přidejte si k tomu i pár základních slovíček. Neznám národ, který by nepotěšila snaha aspoň pozdravit po jejich. Mimochodem, zaujalo mě to, že jsem právě tyhle základní slovíčka vůbec neznal a nebyla mi ani trochu povědomá.
Nápisy na Krétě (hlavně mluvím o místopisu) jsou zpravidla vyvedeny alfabetou i latinkou, zde ale narazíte na drobný zádrhel - praktickou neexistenci jednoznačného přepisu alfabety na latinku. Každý Řek má na správný přepis jiný názor a cizinci mají většinou názor ještě jiný. Můžete se tak setkat s mnoha různými přepisy, od přepisů vycházejících z překlopení jednotlivých písmen, přes přepisy typu "takhle nějak to zní" až po transkripce provedené tak, aby výsledný latinský text zněl v angličtině nějak podobně - to poslední je například případ hlavního města, které se oficiálně přepisuje jako Heraklion, ale čte se to "Iráklio" nebo "Irákleio" (zkuste si "Heraklion" vyslovit po anglicku). V tomhle máme my Češi ohromnou výhodu, protože podobně jako v češtině má i v řecké abecedě víceméně každé písmeno jasně danou výslovnost. Naučíte-li se tedy "přeložit" si alfabetu na latinku, dokážete snadno a vcelku spolehlivě odhadnout, jak se dané slovo vyslovuje, často lépe, než z verze uvedené v latince. O důvod víc, proč se naučit číst řeckou abecedu. Já to tak ke konci dělal skoro výhradně, nápisy latinkou mě jen mátly. Jediné, na co si dejte pozor, že "G" se vyslovuje často jako "J" nebo se polyká, a beta se vyslovuje často jako "V" (vidíte tu podobnost s azbukou?) - tohle ale neplatí stoprocentně, aspoň mám ten pocit, že místy to bylo opravdu "B".
S azbukou se pojí ještě jedno vtipné varování, které jsem si přečetl před cestou a na místě ověřil jeho opodstatněnost - na Krétu jezdí poměrně dost Rusů, takže až si budete lámat hlavu nad podezřelým textem v řecké abecedě, kde něco "tak nějak" nesedí, tak se zamyslete, jestli se náhodou nekoukáte na nápis v azbuce.
Mimo hlavní turistické tahy pak nečekejte, že vám budou rozumět anglicky. Tahle znalost se opravdu týká jen turistických oblastí, není to jako v Norsku, kde umí anglicky každý.
Spali jsme skoro přesně půl napůl v hotelech a venku.
Spaní venku je stejně jako u nás ve své podstatě (mimo kempy, těch ale na Krétě moc nenajdete) protiprávní a stejně jako u nás obvykle tolerované. Jinak k němu není moc co napsat, s hledáním vhodných míst je to podobné jako kdekoliv jinde, snad jen s tím, že kdekoliv na Krétě něco roste a není to za plotem, tak to neuvěřitelně píchá.
Ubytování v hotelech bylo bezproblémové, většinou příjemné a především nečekaně levné - ve čtyřech lidech jsme platili za noc 40-50EUR, ani jednou víc. K tomu podotýkám, že jsme tam byli před sezónou a že jsme nekývli vždycky hned na první nabídku. Možná to tam v sezóně vypadá s cenami jinak.
Jídlo v supermarketech není na naše poměry z nejlevnějších - Řecko je poměrně drahá země. Odpovídá to však v poměru k ostatním cenám. Sortiment je poměrně podobný tomu, co známe od nás.
Za večeři v restauraci jsme zaplatili v průměru 10EUR za osobu, což už mi přijde docela dost. Na druhou stranu mi tamní kuchyně vyloženě chutnala (nebyla to ovšem tradiční krétská kuchyně, na to v ní bylo příliš masa - ale bylo to jiné než jinde v Evropě, trochu podobné jiným balkánským kuchyním a bylo to dobré).
V hospodě vám k jídlu připočítají "cuvert" - poplatek za pohoštění. Platili jsme obvykle kolem 0,70EUR na osobu, je to poplatek obsluze, jehož součástí je obvykle chleba k jídlu, někdy zákusek, někdy panák rakie. Někdy všechno dohromady. Bere se to víceméně tak, že oni mají nárok za to, že vás obsluhují, chtít poplatek a případný zákusek a / nebo panák je pohoštění od nich, které vám oni dobrovolně a grátis (a rádi a často) nabídnou. Případné diškreci se nebrání, berou to jako projev ocenění, že se vám tam líbilo, na druhou stranu to není (jak to bývá často u nás) nic, co by očekávali automaticky. Co se společenských povinností týče, poplatek za obsluhu je součástí účtu; všechno nad tenhle rámec, ať už pohoštění od nich či spropitné od vás je čistě záležitost osobní vůle, nikoliv povinnosti.
Při jídle a vůbec během celého pobytu v restauraci na vás nikdo nebude spěchat. Jednak Řekové obecně nikam příliš nespěchají, druhak to považují za neslušné. Na jednu stranu je to příjemné, na druhou stranu se nám za celou dobu nepodařilo odhalit způsob, jak decentně obsluze naznačit, že bychom rádi zaplatili a šli pryč, a tak jsme často odcházeli mezi posledními, ač jsme poslední nepřicházeli.