Kolem páté příjezd do Levski (3 hodiny zpoždění, ale když vám vlak jede v 6:20, tak to skoro oceníte). Výběr z bankomatu se zdařil, i když co jsem slyšel, taky to nešlo úplně hladce. Vyzbrojeni penězi na čtrnáct dní nasedli jsme tedy do vlaku směr Trojan. V něm se nic zvláštního nestalo, nepočítám-li průvodčího, který měl příbuzně Slováky a hrozně si chtěl povídat nehledě na naše touhy (spát!), a stejně tak se nic nestalo cestou autobusem z Trojanu do Šipkovo Mineralne Bane.
Tam jsme (kolem půl jedenácté) definitivně opustili hromadnou dopravu a vydali se pěšky přes vesnici a do hor. Čekala nás krátká, ale o to strmější etapa na chatu Vasilov.
K tomu není moc co říct - vedro, kopec, cestou jedna napaječka, jeden pastevec se psy, bažinka a jedno suťoviště. A vedro.
Praktická informace o umístění chaty - je pod větrníky na kopci a ty dráty, podél kterých se jde, vedou k ní.