Milford Sound je na Zélandu tím, čím je ve Francii Mt. St. Michel. Lucka vám bude tvrdit, že je spíš tím, čím pro Frištenského severní pól, ale nevěřte jí. Nejvýstižnější slovo pro Milford Sound je asi "monstrózní".
Už cesta tam stojí za to - 120km dlouhá silnice nejdřív sleduje břeh jezera Lake Te Anau, ale brzo se ponoří do nitra hor. Nejdřív jen tak zlehka projíždí širokým a travnatým ledovcovým údolím Eglinton Valley, ale brzo se přehoupne do údolí řeky Hollyford a začne se nahoru prodírat po úzké silničce sevřené vysokými srázy okolních hor. Krajina je to nehostinná, kamenná. Monstrózní. Lucie si stěžovala, že ani tentokrát (už tu jednou byla) není pěkné počasí, ale já jsem přesvědčený, že naše zamračené počasí a nízko visící mraky byly přesně to správné počasí, podtrhující nehostinnost a strohost krajiny. Na konci tohodle údolí není průsmyk na druhou stranu hor. Na jeho konci je dvě stě metrů vysoký sráz - a silnice se na jeho spodku noří do strmě klesajícího tunelu. Na druhé straně nás přivítalo mnohem širší a zelenější údolí s několika serpentinami a spoustou malých vodopádů, kde voda po nedávném dešti volně stékala a padala v malých potůčcích po 500 metrů vysokých štítech okolních hor. A pak už jste v Milford Soundu. Napsat, že to je vesnice, by asi bylo zveličování. Je tam jedna restaurace, hostel, ubytovna pro průvodcované výpravy, asi šest dalších domů, přístav a letiště. A veliké parkoviště.
Samotný fjord je těžko popsatelný. U větších fjordů v Norsku jsem nebyl, takže nemůžu srovnávat. Původní ledovcové údolí je nyní asi 80 metrů pod mořem. A to, co kouká z moře ven, je asi 1200 metrů vysoké (nejvyšší Mitre Peak se tyčí 1692 metrů nad hladinou moře) a hlavně hodně strmé. Do tohodle fjordu ústí několik údolí, která nekončí poklidně v moři, ale strmou stěnou padající sto metrů do moře. Tedy stěna se spíš tyčí, co padá, jsou potoky tekoucí z těch údolí. Ne nadarmo nám průvodce na konci plavby řekl: "přijeďte se někdy podívat znovu, až bude těsně po dešti. Nemělo by to být těžké, prší tady tak jednou za tři dny". Milford Sound je vysoký, strmý a divoký.
Na cestě zpátky jsme měli trochu víc času i světla, a tak jsme si prohlídli důkladně i údolí po cestě k Milford Soundu, která tak trochu stojí ve stínu této hlavní atrakce Jižního ostrova, ale taky stojí za zastavení.
V Te Anau jsme pak toho večera absolvovali ještě Te Anau Glowworm Caves - jeskyni, ležící na druhém břehu jezera a dostupnou jen lodí. Objevili ji, až když přeložili Maorský název Te Anau - znamená "jeskyně s vířící vodou" - a začali se shánět, kde že ta jeskyně je. Má asi 3,5km, ale provádí se jen po spodních 250 metrech. Málo? Zní to tak, ale stojí to za to. Dali si záležet a mají to dobře vymyšlené. Zásahy do jeskyně jsou vpodstatě minimální, u vchodu se musíte sehnout a projít pod asi 1,2 metru vysokým stropem, žádné vysekané průchody jako u nás. A hlavní atrakci - svítící červy - vymysleli geniálně. Jedete k nim na lodičce, kterou pohání naprostou tmou průvodce ručkováním po laně zavěšeném nad vaší hlavou. Slyšíte tak jen hukot vody a vidíte jen modře svítící souhvězdí vynořující se ve tmě a zase mizející, nemáte představu o směru ani o vzdálenosti. Z několika stovek nijak vzácných červů udělali kouzelnou podívanou. Takhle napsané to zní divně - ale je to zážitek a myslím, že hlavní roli v něm opravdu hraje tma a ticho, do kterého vás na konci těch 250 metrů zavedou.