V přestávce mezi dvěma předpovídanými bouřkami se loučíme s přívětivou chatou i osádkou a vydáváme se k chatě Kozja stena, která už leží na hlavním hřebenu a hlavním turistickém tahu. Cesta až k hlavnímu hřebenu vede po tzv. zvlněné rovině (to znamená, že na mapě to vypadá, že je to po tom hřebeni po rovině, ve skutečnosti je to ale série spousty vršků s převýšením nepřesahujícím rozestup vrstevnic na oné mapě). Pak stoupání k hlavnímu hřebeni, tam už to začíná vypadat jako hory, a traverz střídavě po obou stranách hřebene k další chatě.
Tahle chata je o poznání masovější, o něco dražší, správce umí anglicky a nevede k ní žádná cesta krom pěší a koňské. Nevím, jak sem dopravili všechen ten beton, ani jak sem dopravují palivo do generátoru. Voda je, ale pumpují ji odněkud zespoda, čili stejně jako elektrika je to tu věc vzácná a cenná.