Tento pátek tu měli svátek, jakýsi ANZAC day - co to je se mě neptejte - a my se s Luckou a JP-U rozhodli vzít si tedy taky volno všechny tři dny a po krátké debatě jsme se vypravili do Kaikoury. Protože ony dvě tam byly jen dvakrát a já ještě nikdy.
Kaikoura je městečko necelých 100km na severovýchod od nás. Ještě před sto padesáti lety to byl prakticky konec světa, i když už tehdy tam tuším vedla železnice. Kaikoura má ale jednu zvláštnost - říkají tomu Kaikoura Canyon a je to vpodstatě podmořský příkop. Kousek od břehu tu má moře hloubku i 1200 metrů. Navíc se zrovna tady setkávají teplý a studený proud. Tahle kombinace je zejmě neodolatelná pro lecjakou mořskou havěť. A ta je zase neodolatelná pro jinou mořskou havěť.
Výsledkem toho všeho je, že v posledních letech do Kaikoury denně proudí stovky turistů s nadějí, že tu uvidí velrybu. A většina z nich ji opravdu uvidí.
Před dvěma sty lety tu místní lovili velryby. Teď tu loví turisty - nejen na velryby, taky na tuleně, albatrosy, delfíny. Na víno a na golf. Na jízdy na čtyřkolkách. Na co si vzpomenete. Kaikoura dnes žije z turistického ruchu. Z velrybářova domku je dnes muzeum velrybářství. Doslova i obrazně.