Sytý hladovému nevěří. Sliby, že dneska se dosyta vyspíme, se mění v odjezd v deset. Nevyspalý nevěří ani sytému.
Kostely mně, praseti nevěřícímu, po 5 dnech už nepřijdou moc zajímavé (v Čechách taky nelezu do každýho kostela, kterej potkám). Proto se z dovolením nebudu rozepisovat moc do detailů.
Sainte Barbe - kostel. La Faouët - dřevěná tržnice a kostel. Saint-Fiacre - kostel. Langonnet - kostel. Znovu Saint-Fiacre (kostel). Lacronan - foťák. Quimper - katedrála (zlomená), město (nic moc), malá botanická zahrada (ujde) a uhýbající patníky (vodvaz).
V Concarneau je ostrovní opevněné město. Bohužel - kvůli kostelům na něj nezbyl čas.
Na poloostrově Quiberon jsou dvě pevnosti, nějaké zbytky opevnění z druhé světové, menhiry a skály na atlantickém pobřeží. Kvůli nedostatku času to ale taky až na ty skály vidíme jen z jedoucího auta, menhiry ani z auta.
Zastavujeme naštěstí ještě aspoň u dvou menhirových polí severně od Carnacu (Le Ménec a Kermario) a u Tumulus de Kercado (tumulus je taková hrobka, dolmen zasypaný hlínou do pahrbku).
Pak už Rennes - čeká tam syn naší hostitelky. Nabíráme ho i s bonusem (šestý do auta, říká si Tulák) a míříme zpátky domů.