V 8:00 vyrážíme na druhou etapu cesty do Saint-Brieuc. Kvalita dálnice je brzy o dost vyšší než včera. Bohužel, totéž platí o ceně - mýtné je v průměru asi 8 euro na 100km.
Jedeme po dálnici A2 a všechny mosty přes ni jsou žluté.
Všechny mosty na A29 jsou zelené, na A16 modré. Na dalším úseku A29 jsou všechny červené. Až na třetím úseku á dvacet devítky se začaly střídat mosty zelené se zašle růžovými.
Francouzští řidiči jsou prima, francouzské směrovky za 1 s hvězdičkou.
Přes ústí Seiny se klene Pont de Normandie. Doslova. My se klenuli po něm. Technické údaje: vzdálenost pilířů 856 metrů, vysokej jak kráva (dolů z něj jsem jel sedmdesátkou a na trojku brzdil motorem). 5 euro, well worth it.
V Caen odbočujeme z původně plánované trasy na Omaha beach. Francouzský venkov je téměř nesjízdný, přesto se (díky vážně skvělému značení) dostáváme kolem půl třetí na východní okraj pláže Omaha. Na zeleném pahrbku stojí dva monumenty. Vypadá to tu mírumilovně a pro vylodění celkem vhodně. Jen zvrchu. U horního památníku objevujeme první vchod do bunkru. Dolní památník stojí na střeše betonového bunkru pro dělo. Tady dole je vidět z každého kousku země vylézající betonové stěny palpostů.
Jsme uprostřed jednoho z osmi bunkrů, které bránily Omahu. Jsou tu dva mohutné bunkry pro děla, v bunkru byly dál dva mortary, 4 kulometná hnízda, dvě povrchové pozice pro kanóny a dva flaky. Cedule říká, že tu bránilo 31 Němců, dva přežili a utekli když byl bunkr zničen nebo když jim došla munice. Na pomníku vedle je 627 jmen.
Do Saint-Brieuc dorážíme za deště kolem 18:45. Spát budeme u známé, která tu pracuje v nemocnici a má tu pronajatý domek. Domeček je "malý", dvoupatrový, 5 + 1 + tři sklepy a zahrádka s kůlnou. Pokoje jsou obrovské a skoro prázdné (logicky, známá je tu jen na čas). Dostal jsem k obývání 1 z těch 5. Asi se v něm budu bát.
Stále jsme nepřišli na to, co znamená RAPPEL.