Den 2., ne 2.9.2007 (přeskočit kecy)

Dál podél řady bunkrů. Hned po ránu přecházíme jednu z mála silnic vedoucích přes Orlické hory a krátce poté odbočujeme ke vstupu do pevnosti Hanička.

Hanička je soustava 6 bunkrů (týlový, dva dělostřelecké, dva protipěchotní a pozorovatelna) spojených tunely. Stavba trvala 22 měsíců a v době mobilizace ještě nebyla plně vybavená. Haničku si jako nejzachovalejší pevnost po válce vybrala armáda jako místo pro atomový kryt pro 300 vybraných soudruhů, následkem čehož je to dnes jedna z nejméně zachovalých pevností. Jako kryt to udržovali snad až do roku 1993, kdy konečně začala být údržba tak neúnosně drahá, že ho zrušili a otevřeli pro veřejnost jako muzeum.

Po prohlídce Haničky míříme dál, na Anenský vrch. To už se začínají sbírat mraky a povětšinou opuštěná krajina začíná vypadat pochmurně.

Za Anenským vrchem narážíme na bunkr Průsek. To je bunkr těžkého opevnění, tenhle je zrekonstruovaný. Kolem se motají dva pánové a říkají nám, že bohužel zrovna vymontovali baterie a vezou je na revizi. Protože ale mám vlastní baterku, nemajíce už dalších výmluv nás provádějí svým muzeem. Rekonstruovali to sami, za svoje peníze a dobrovolné vstupné, ve svém volném čase. Pracují prý na tom už 13 let, původně jich bylo 10, zbyli 2. Letos překonali 10000 odpracovaných hodin. Falt pěkné muzeum, nejen toho tam hodně mají, ale i hodně vědí. Nadšenec se od placeného průvodce prostě pozná.

Za "Průsekem" přecházíme na Mezivrší další silnici napříč Orlickými horami a začínáme se porozhlížet po nějakém místě na spaní - vypadá to totiž na déšť a taky se kvůli těžkým mrakům už docela smráká. Název Komáří vrch ale moc k zakempování neláká, a tak pokračujeme na Pěticestí. U pěticestí je v mapě nakreslený pramen, bylo by fajn spát u pramene a vědět, jak jsme na tom s vodou - s vodou je totiž potíž. Na mapě je několik pramenů, ale netušíme, zda tam opravdu jsou a jak na tom budou po suchém létě s vodou. Navíc ani nevíme, jak dlouho nám bude hřebenovka trvat. Každý jsme si vzali asi 4l vody - víc by se neslo už vážně těžko, míň by asi v naší situaci nebyl rozumný nápad.

Na Pěticestí bohužel žádný pramen k nalezení není navíc krajina začíná vypadat pro stanování dost nevhodně, tak večeříme a pokračujeme dál. U Kunštátské kaple o kousek dál máme nejen dobrý rozhled na dešťové mraky řítící se na nás, ale i na rašeliniště v širokém okolí. Tady by se stan fakt postavit nedal. Po krátkém otálení se rozhodujeme nečekat pod stříškou, až mraky přejdou, a pokračovat dál.

Mraky se nakonec vypršely jinde, ale rašeliniště nezmizela a vyhnala nás (už trochu zmožené) až na parkoviště pod Středním vrchem. Tam se nakonec rozhodujeme, že na parkovišti snad stan nikomu a ničemu vadit nemůže, a končíme dnešní etapu. Krátká návštěva zajíce, který se nás vůbec nebál. 17km.

Zpátky