Den 11., út 26.6.2007: Loira (přeskočit kecy)

Vstáváme v 9:30. Táta nám nadává, že on vstával už v 7:30 a že zdržujeme. Poté odjíždí nakoupit chleba, aby bylo co na snídani.

Balíme batohy, po včerejšku padá i obligátní otázka "Čelovku bereš?". V 10:45 vyrážíme na 75 (čti "devadesát dva") kilometrů dlouhý cyklovýlet po zámcích na Loiře.

Zvenku jsme viděli Chateau d'Ussé a Langeais, ve Villandry jsme si dovolili koupit k zahradám i prohlídku zámku (z věže jsou zahrady líp vidět). Interiér nic extra, ale samotný zámek ve Villandry je zajímavý - není to pevnost jako všechny okolo, ale celkem čistá renesance. Stejně jako, zdá se, všude ve Francii, neměl architekt rád symetrii. Ale tenhle ji neměl rád promyšleně. Všechno je mírně nesymetrické, úhly mírně falešné, jedno křídlo mírně kratší než druhé. Prý, aby to nenudilo.

Do Villandry se ale jezdí kvůli zahradám. Mají obrovské, tříterasové, občas mezi okrasnými květinami používají i salát a podobně. V jedné novější části je i bludiště. Pravda, je to bludiště chudé, cesta se dělí jen na začátku a jedna cesta je kratší, druhá delší, ale obě vedou bez dalších odboček až doprostřed. O to zvláštnější je, že máma přišla doprostřed kratší cestou, odešla delší a nepotkala přitom nikde tátu, který přišel delší a odešel kratší. A z bludiště vyšla východem kratší cesty.

V kopci z údolí Loiry začínají docházet síly a, už tradičně, čas do soumraku. Vrchní plánovač (čti "ten, kdo vymyslel devadesátikilometrový výlet, a námitky zamítl s tím, že je to slabých 75 kilometrů") ale odmítá přiznat přecenění sil a trvá na odbočce k zámku v Azay le Rideau. Vstup do zámku přejíždí a ujede ještě několik desítek metrů, než zjistí, že mu nezbyde, než to uznat a vrátit se.

Zámek vypadá spíš jako zřícenina, možná proto, že z něj vidíme jen pár oken beze skel (možná, že to je otevřená promenáda nebo schodiště, ale vypadá to divně).

Ve Foret de Chinon (je v něm samozřejmě vojenský prostor) nás zastihuje déšť. Největší průtrž přečkáváme pod stromy u silnice, pak pokračujeme za vytrvalého deště dál. Ignorujeme odbočku, kterou jsme chtěli jet (vrchní plánovač prohlašuje, že se mu nelíbí, jakým směrem vede), čímž si trasu prodlužujeme z 90 na finálních 92 kilometrů. Příjezd do kempu v 19:45.

Zpátky