Předchozí vyprávění nás zanechalo v Christchurchi, na cestě domů z dovolené. V Christchurchi jsme se ale dozvěděli, že nás v práci ještě tři dny nechtějí - byly totiž narozeniny královny Alžběty, tedy svátek. Protože už jsme byli v Christchurchi, nebylo úplně jednoduché si nějaký program vymyslet. Nakonec jsme zavrhli Arthur's Pass a rozhodli se strávit dva z těch dnů na Banks Peninsula, sopečném poloostrově kousek od Christchurche, na nějž jsem se stejně chtěl podívat, ještě než jsem vůbec přiletěl. Podívejte se na mapu a pochopíte proč - ten poloostrov vypadá jako gigantický bochník chleba, který někdo namočil přes noc do vody a pak hodil z patra na dlažbu.
Nakoupili jsme tedy jídlo zatím místo na dva týdny na dva dny a vydali se na první (a nebudu vás napínat, taky jediný) neplánovaný bod programu naší dovolené. Spát jsme chtěli v jednom hostelu, který jsme si vyhlídli v průvodci, ale už po cestě jsme potkávali samé vývěsní štíty s nápisy "NO VACANCY" a jeden takový visel i u tohodle hostelu - nápad strávit svátek tady pojala zřejmě kromě nás taky zhruba polovina obyvatel Christchurche, a narozdíl od nás si rezervovali ubytování. Nakonec jsme zakotvili v obecním kempu v Takamatua v buňce, jejíž zamýšlení obyvatelé ten večer nepřijeli. Další noc jsme tam bohužel zůstat už nemohli, ale našlo se nakonec místo v neméně pěkném hostelu Chez la Mer v Akaroa.
Akaroa je jediné větší městečko na Banks Peninsula a po těch čtrnácti dnech permanentního spěchu a stíhání něčeho si mě během prvních pěti minut získalo tím, že ještě ve tři čtvrtě na deset nebylo otevřené ani turistické centrum. Akaroa je ospalá a nikam nespěchá. My si taky užili procházku po nábřeží, poseděli na molu, pak zašli na informace a zamluvili si od tří výpravu za tučňáky. Do tří jsme se potulovali městečkem, jedli zmrzlinu a hlavně nespěchali. Výprava na tučňáky (na druhou stranu poloostrova terénním autem a pak kousek pěšky) stála veskrze za to, ale to lépe popíší fotky. Cestou zpátky naše průvodkyně už trochu spěchala, protože od sedmi se hrálo velké národní finále v rugby a o vztahu Novozélanďanů k rugby vám snad nemusím povídat. A my jsme přišli na nespornou obrovskou výhodu našeho hostelu - nemají v něm ani jednu televizi. Místo rugby nám tam celý večer hrál klavír.
Dalšího dne jsme si dopřáli ještě projížďku lodí po Akaroa Harbor, zálivu zařezávajícím se z jihu do poloostrova, a pak už se vydali (přes maorské muzeum v Okains Bay) zpět do Christchurche na nákup a domů. Tentokrát už opravdu. Přijeli jsme v deset a užili si po dlouhé době postel v pokoji, který jsme nemuseli do desíti dopoledne dalšího dne vyklidit.