Mt. Hutt je lyžařské středisko "kdesi uprostřed novozélandských Jižních Alp", asi sto kilometrů od Christchurch. Podle některých možná nejlepší na Zélandu.
Třináctikilometrovou štěrkovou silničkou, která nikam jinam nevede, se k středisku vyplahočíte z nížiny dole po úbočí několika kopců. Na konci vás čeká, pokud jste zvyklí na poměry evropských Alp a jejich ski-regionů, dost možná na první pohled zklamání. Tohle významné zélandské středisko má zhruba dvě rolby, tři sjezdovky a čtyři vleky (tři lanovky a "magic carpet"). Takový Krkonoše.
Proč jsem psal "na první pohled"? Ono na něm je přecijen něco jiného. Za prvé, je prostě uprostřed ničeho. Na jednom svahu jedné hory, kolem jen sníh a skály, stejně tak pod ním pokračuje svah dál dolů. A taky ten svah vypadá zdálky vážně prudce. Za druhé, heliskiing. Odvážnější a movitější povahy si tu přijdou na své, kopců bez jediné stopy po člověku je kolem dost a dost. A za třetí si přijdou na své milovníci jízdy mimo upravené sjezdovky. Jak jsem psal, mají tu jen tři sjezdovky. Ty vedou prostředkem údolí od Mt. Hutt mezi dvěma hřebeny. Kromě těch pár sjezdovek jsou tu ale ještě dvě cesty vedoucí po vrchu těch dvou hřebenů (dobře je to vidět na posledním obrázku - mapce), ze kterých si dolů můžete sjet, kudy libo. Protože jsme tam přijeli až na odpoledne a protože mimo sjezdovku tu jezdí mnohem víc lidí (může to mít něco společného s tím, že tady se to smí), nebylo už vůbec snadné nějaký nepoježděný sníh najít, ale nakonec se mi to podařilo - a 23cm včerejšího sněhu a pod ním 65cm předvčerejšího stojí za to :) A hlavně - když se místo nám tak dobře známého "zákaz jízdy mimo sjezdovku" na vás z kraje sjezdovky usmívají cedule "otevřeno", je to o něčem jiném.