Den 4., út 19.6.2007: Cote de Granit Rose (přeskočit kecy)

Předpověď říká, že pravděpodobnost srážek je 20%, a my se rozhodujeme pro výlet na růžovožulové pobřeží. Problémy máme jen dva. Jednak nevíme, zda těch dvacet procent je diskrétní náhodná veličina (pro nematfyzáky - jestli to znamená 20 procent šanci, že bude ten den pršet) nebo spojitá (tj. v každém okamžiku 20% šance na déšť). Druhý problém je, že nevíme, kde vlastně to pobřeží je.

Abych vás nenapínal: pršelo asi pětkrát, takže náhodná veličina znamená, že bude pršet 20% času, ne s 20% pravděpodobností, a náčrt, kde to vlastně je, nechávám pro příští generace ve fotkách.

Nemilé překvapení číslo jedna: vlevo vzadu nám nějaký dobrotivec odřel auto, šlic asi 60cm dlouhý a místy přes centimetr široký, až na plech samo sebou. Oproti tomu pravou přední část, hlavně okýnko spolujezdce a přední sklo, nám mohutně osral pták (že to byl pták ovšem usuzuji jen z toho, že krávy neuměj lítat). Smutné.

Autem vyrážíme do Lannion. Cestou asi tříkilometrová uzavírka levého pruhu dálnice - důvod? Sekají trávu v dělícím pásu. Následují ještě dvě další uzavírky pruhů kvůli sekání příkopů.

Zhruba v 11:45 parkujeme na parkovišti v centru. Vzápětí se strhává intenzivní, naštěstí však krátká průtrž mračen. Nedaleko byl jakýsi průjezd, takže v pohodě. Za deset minut je po dešti a můžeme vyrazit. Zbývá už jen se vymotat z města správným směrem a můžeme začít hledat růžovou žulu. Zkušeně vytahujeme kompas a zjišťujeme, že je použitelný jedině, pokud zjistíme sever jinak - nikdo si totiž už nepamatuje, která střelka ukazuje na sever a která na jih. Nakonec vysvítá slunce a podle něj zjišťujeme, že černá ukazuje na jih, stříbrná na sever. Díky tomuto zjištění a díky tomu, že jsme mezitím potkali plánek města, se po půldruhé hodině snadno vymotáváme z Lannion a míříme na Louannec. Tam uhýbáme na západ a začínáme hledat, kde že je to Cote de Granit Rose.

V Le Port (bretoňsky "Porzh") objevujeme elegantní řešení problému s odlivem v přístavu. V Ploumanach nacházíme konečně začátek cesty k hledanému pobřeží (je pěší, takže kola musíme vést). Co se týče pobřeží, jsou to v zásadě šutry, šutry a šutry. Příliv je tu obrovský, takže odhaduji, že za přílivu to bude procházka na půl hodiny. My jsme za odlivu strávili obcházením a obhlížením šutrů nejmíň hodiny dvě. V 17:15 opouštíme šutry...ehm, růžové pobřeží...a míříme nejkratší cestou domů. Suma sumárum, 40km průměrnou rychlostí 12km/h - cesta po pobřeží je nahoru dolů a hodně jsme kola tlačili na stezkách "přísně pro pěší". K tomu nejmíň 5km pěšky bez kol.

Zpátky