Příjezd v devět ráno na sedlo Javorinka. 8km po rovince na chatu, aspoň 6 pádů na ledu. Měli jsme si vzít brusle.
Příchod na chatu Zamok pod Muránským hradom kolem 11:30. Na chatě nás nikdo nečekal, neb jsme měli s Luckou přijet o den a půl později, a tak jsme si dali pro zahřátí ještě výstup s batohy na Muránský hrad a tam se slunili, dokud jsme (zhruba o tři hodiny později) nezahlédli dole u chaty podezřelé postavy s lyžemi.
Večerní program: seznamovací hra "Kontakt", při které ovšem k žádnému seznamování nedochází, a dvouhodinová diskuze o zítřejším výletu za Veverkou. Nadšení pro osmihodinový pěší výlet, dvě hodiny v autobuse a další hodinu pěšky do kopce ale zůstalo poněkud za očekáváním. Zbylí dva členové výpravy si stanovili odchod na 9:00.
Nasněžilo a zatáhlo se. V devět ticho po pěšině, v půl desáté budíme členy výpravy k Veverce a odcházíme Vojen, Lucka a já na vyhlídku nad Poludnicou, zbytek na Studňu.
Večerní program: rozsáhlá diskuze na téma zítřejšího výletu do Javorníkové doliny. Přestože diskuze se svou délkou a vydatností vyrovnává včerejší, nedospívá k ničemu jinému než osvědčenému "v půl deváté odchod z chaty, v deset z Muráně, kdo tam bude, ten tam bude".
V půl deváté odchod z chaty, v deset z Muráně. Do doliny doráží nakonec skupina 8 lidí, na její nejzazší dostupné místo se po dvou hodinách výstupu roklí dostáváme v šesti. Zbytek dnes už dvacetičlenného osazenstva chaty se ten den převážně toulá roztroušen po trase mezi chatou a dolinou.
Večer je vyhrazen hrám. V již konečném počtu 21 lidí (připomínám, že chata disponuje 16 lůžky) luštíme nejdřív kvíz a poté následuje hra "Parlament", která je jakýmsi protipólem seznamovacích her. Příchod nového roku slavíme nahoře na hradě. Víc toho o Silvestrovském večeru nevím, protože jsem si po příchodu zpět na chatu šel nerozvážně na chvíli lehnout. Ačkoliv prý kdybych ve čtyři, když jsem se vzbudil, nakoukl do kuchyně, ještě bych tam některé otrlejší jedince zastihl.
Odpočinkový den. S Vojenem a Luckou vyrážíme na Šiance a pak k hřebčínu na Velkej lúce, výlet to do deseti kilometrů a s převýšením jen málo přes 300 metrů. O programu ostatních nemám páru, už tradičně jsme se ale vrátili před setměním skoro jen my.
Večerní program: část z nás hrála Puerto Rico, ostatní se přestěhovali do naší ložnice hrát nějakou hru s asociacemi. Kolem půl jedenácté jsme Puerto Rico dohráli a šli navštívit druhou skupinu. Ta obratem usoudila, že chceme spát, a odstěhovala se do kuchyně. Protože jsme ale nikdo spát jít nechtěli, pronásledovali jsme je zpět do kuchyně, kde jsme je donutili k hudební produkci. Tato byla zakončena kolem čtvrté hodiny ranní megalomanskou sérií pěti ukolébavek hraných pěti různými lidmi.
Kolem půl desáté vyrážíme v už osvědčené skupině s Vojenem a Luckou na Kľak, nejvyšší kopec v nejbližším okolí. Cestou se nic nečekaného nestalo, dvoje až troje stopy medvědů a pravděpodobně i několika vlků byly jedinou neplánovanou atrakcí. Kolem Kľaku ještě slušná vrstva zmrzlého sněhu, jinde jen led podobný prvním dvěma dnům.
Večer čtení z Kafky, hra s jednoslovnou nápovědou a pokus hrát jakousi hru založenou na pantomimě a licitaci, pokus ovšem vzhledem k nejasným pravidlům a vysokému počtu lidí se zjevným matematickým vzděláním nepříliš úspěšný. Hra byla záhy nahrazena hrou na hudební nástroje. Z repertoáru: folk, punk, Kotvald a Hložek. Hudebníkům dáváme kolem druhé s Luckou dobrou noc, neb zítra musíme vstávat na vlak.
Přes noc trochu nasněžilo a zvedl se silný vítr, za celou dobu poprvé. Rozbitým oknem fouká do kuchyně, vrže čímsi pod oknem, otevírá a zavírá okenice. Celou asi jedenáctikilometrovou cestu na vlak si dokola broukám Nohavicův Masopust, jen cestou přes Velkú lúku jsem si pobrukoval Haú, bílou plání od Spirituál kvintetu.