Krajina je v tomhle úseku, a vlastně už předešlý den odpoledne, prozměnu plochá, oblá. Záhy procházíme (s menší zastávkou) kolem chaty Deremenkaya a pokračujeme dál na východ. Kousek za chatou scházíme z pastvin do lesa, nejdřív poctivého bukového, později je to smrk. Tak jako je na pastvinách spousta borůvčí a borůvek, v lese jsme si do sytosti užili malin.
Kolem šesté odpoledne dorážíme na Dobrilu. O vzhledu toho místa darmo mluvit, to se musí vidět. Nocleh stojí 10 leva, ovšem po nastěhování se cena magicky vyhoupla na 15 leva. Tak jsme se zase vystěhovali, tedy až na Gomi, která v lese viděla stopy po medvědech. My ostatní jsme zakempovali na louce hned vedle chaty, jak nám poradili nějací spoluturisté.