Vlevo sklad, vpravo varna, vzadu mezi stromy vykukují četerne.
Sůl se tu těžila do roku 1924, o rok později začíná fungovat "nový solivar" o kus dál, kde už solanku suší vakuově. Nový solivar prosperuje a těží až sto tisíc tun soli ročně. Pak v devadesátých letech přichází dobrá zpráva - kousek za Prešovem objeveno nové ložisko solanky, slibuje možná i čtyřnásobnou výtěžnost. Společnost začíná stavět na novém ložisku nový závod. A staví a staví a...staví. Slovy průvodkyně, "peniažky sa rozkotúľali". Jinak prosperující podnik nezvládá platit úvěr na nový závod a bankám dochází trpělivost. V roce 2009 solivar v konkurzu kupují Rakušané a nebezpečnou konkurenci ihned zavírají. Nechávají si jen ochrannou známku Prešovská soĺ, aby pod ní mohli prodávat sůl svoji.